M3, známý jako "Grease Gun" (česky "maznice" nebo někdy nesprávně "olejnička"), je americký samopal z období druhé světové války, navržený s cílem nahradit složitý a drahý samopal Thompson. Zbraň byla vyvinuta konstruktérem Georgem Hydem v letech 1942–1943 a byla vyráběna firmou General Motors ve své divizi Guide Lamp.
M3 byl vybaven zásobníkem na 30 nábojů ráže .45 ACP. Díky své jednoduché konstrukci, kterou tvořily převážně lisované kovové díly, byl M3 levnější a rychleji vyráběný než Thompson, což z něj činilo ideální zbraň pro masovou výrobu během války. Grease Gun si díky svému charakteristickému tvaru a způsobu ovládání rychle získal přezdívku, která odkazovala na jeho podobnost s nářadím používaným k mazání strojů. I přes svou zdánlivou jednoduchost byl M3 vysoce účinný v boji na krátké vzdálenosti, což z něj učinilo oblíbenou volbu amerických vojáků v Evropě i Pacifiku.
Po druhé světové válce zůstal M3 ve výzbroji amerických ozbrojených sil a byl nasazen i během války v Koreji a Vietnamu. Díky své spolehlivosti a kompaktnímu designu byl stále využíván v bojových situacích, kde byla klíčová rychlost a pohyblivost. Zbraň zůstávala v armádách různých zemí světa až do devadesátých let. Válka v Perském zálivu byla jednou z posledních vojenských operací, kde byl M3 nasazen. Používali ho především vojáci v podpůrných rolích, posádky vozidel a některé speciální jednotky, které oceňovaly jeho kompaktní rozměry a schopnost střílet silnou municí ráže .45 ACP.
Vedle základní verze M3 existovala také vylepšená verze označená jako M3A1, která byla uvedena v roce 1944. M3A1 odstranila původní natahovací páku a místo ní zavedla jednodušší mechanismus, kdy se závěr natahoval přímo prstem. Tato změna zlepšila spolehlivost zbraně a zjednodušila její údržbu. M3A1 se tak stala preferovanou variantou v pozdějších fázích druhé světové války i v poválečných konfliktech.